Street FIGHTER Weekend 4 – FINÁLE

19–21.8.2011
Letiště Lnáře

Kapitola 1. – Příjezd

Konec léta na krku poznáte podle toho, že se koná finále závodů SFW. Letošní finále jsem bez váhání po vzoru SFW 3 umístil opět na Lnářské letiště i za cenu přesunu termínu. Nemělo smysl to dávat někam jinam, ta plocha je prostě perfektní. Co se počasí týče, byl jsem klidný až do té chvíle, než jsem odjížděl z Liberce. Přihnala se bouřka s přívalovým dešťěm a po dálnici se dalo jet do 60km/h, víc to bylo o průser. Naštěstí to bylo pouze nad Libercem, takže v Praze už byla vymetená obloha a vedro na padnutí. Dohodli jsme se, že se s většinou té naší tlupy potkáme někde v Praze a pojedeme dál v koloně. A tak se taky stalo – dohromady 5 vozů úderné elitní jednotky, co dělala ostudu při každé zastávce do té doby, než jsme se nechtěně oddělili. No tak jsem přejel odbočku, no a co!?
Po příjezdu na letiště se šlo přímo na věc – všichni nadržení na ježdění, jakoby nejezdlili celé roky. Litrové GSXR Páji Korycha s nezaměnitelným chraplákem připomínalo lidem z okolních obcích, že SFW je tu zas. Jediné co se dalo v tu chvíli dělat bylo fofrem mazat před zavíračkou do lékárny pro něco na spaní a špunty do uší. Ale vzhledem k tomu, co se večer následujícího dne dělo, by si museli nejspíš zalít hlavu do betonu aby to mělo nějaký efekt.

Kapitola 2. – Camping Gas

Týž večer se už jenom probírala taktika na to, jak to zítra co nejlíp zajet, na kolik foukat gumy a hlavně jak připravit organismus na večerní kalbu. Co se mé taktiky na závod týče, tak jsem spoléhal na dva základní předpoklady

přezul jsem od minula přední i zadní gumu, hlavně od přední jsem si sliboval zázraky
pochopil jsem, že mým základním nedostatkem pro lepší výkony je nedostatek motivace, takže jsem se se Schimpim vsadil, že ujedu v soutěži dál po předním. Ten kdo sázku prohraje si musí ten den oholit jednu nohu. Každý, kdo zná pravidlo „třetího dne“ ví, že to není jenom jen tak nějaká sázka.

Každému, kdo Schimpiho poslední dvě SFW pozoroval musí být jasné, že už jsme v sobě musel mít hodně zelené, abych to udělal. Další výborný šprým jsme si s Vodou připravili přesně na tenhle večer. Video napoví: http://www.youtube.com/watch?… . Bohužel se nám nepovedlo sehnat půlkilovku, ale jenom „dětskou“ třísestgramovku. No já nevim….čekal jsem od toho trochu víc. Třeba to hodit někomu do stanu, by to asi byl ten správný adrenalin, ale ve volném prostranství to mělo podobnou úroveň jako zapalování prdů. Zkrátka pozorováním a několika výpočty jsme došli k závěru, že přiště je potřeba MINIMÁLNĚ 750g flaška a když nebude, tak pětikilovka v ocelovém plášti:))

Kapitola 3 – Quattro formaggi!

Když jsem se ráno probral a podíval se na zadní gumu, která měla den před tím 4mm vzorku, rozmazaně se mi vracely vzpomínky co že se to v noci dělo. Vygumované kola všude kolem mi moje podezření potvrdily, takže z krásného Road Smarta byl teď hnusný Road Smart. Hůř na tom byli ostatní, minimálně dva stroje měly zadní gumu na sto kusů rozervanou a ke vší smůle sebou nikdo neměl s sebou lepení. Proběhly pokusy o snídani, dokonce se někteří pokusili trénovat, ale po chvíli jsme se raději sebrali a jeli do Lnářů na snídani. Tam máme naše místo, naše vlastní…je tam náměstíčko, za ním schody na podestu a tam…teráska. No a za teráskou hospoda Na Panské, kde mají v menu jednu stránku jenom řízky. Ze snídaně se stal tím pádem oběd. Nějak v tu chvíli trénink nikoho nezajímal, za tu pohodu to fakt stálo. Možná jenom servírka byla trochu rozladěná naší volbou témat k obědu. Ale dobře jí tak, příjemná byla jak kopřiva a kdo se neusmívá, nedostane dýžko! Škoda, že o to nejlepší přišla, když se eskamotér Přemysl blýskl trikem „zmizení klíčů“. Kdo to neviděl, tomu to raději nebudu popisovat, jenom dodám, že u toho neměl kalhoty. Přemek si objednal smažený (zaprážaný) sýr, a protože ten den měl fakt fekální náladu, začal to obratem komentovat na dost nechutné rovině. Tím pádem jsme hned měli nové téma, které z hygienických důvodů popíšu jenom zjednodušeným matematickým vzorcem:

[ (Přemek + 4 dny žádná sprcha) x kvasinková hniloba ] / koeficient lepkavosti <I> = QUATTRO FORMAGGI

Podobné téma doporučuju všem, co chtějí být na obědě v hostinci zcela sami. Ten božský klid! Já se ale moc nenajedl, né, že by mi nechutné kecy u oběda vadily, ale brečel jsem smíchy.

Kapitola 4 – Závod

Po návratu se začalo trénovat, záda, stoppie, gumování, furt dokola , vychytávat chyby ať to dopadne v ostrém kole co nejlíp. Na startovní čáře Stoppie se stála fronta, všichni drtili co mohli. Já se Schimpim možná o něco víc stoppie než ostatní:) . Nikdo z nás nechtěl večer holit nohu. Pro mně ten trénink znamenal depresi. Moje zázračná přední guma zpočátku vůbec nedržela, orvaná zadní guma táhla motorku silně doleva, takže jsem nedokázal zajet ani stoppie, ani záda. Rval jsem se s tím tak hodinu, než jsem pochopil, že všechno je to v rukách. Tak jako tak, moje nejdelší stoppie byly kolem 80m, většina ale pod 70m, kdežto opičákovy až nechutně často končily za devadesátkou a pár z nich za stovkou. Jediné co bylo markantně lepší bylo gumování, kde jsem se už na přední gumu mohl spolehnout, pochopil jsem že musím zlehka a mezi kužely jsem lítal tam a zpět v časech pod deset sekund. Před závodem jsme ještě s Přémou nafotili pár fotek pro reportáž Motohousu a protože by to prý „bez buchet vypadalo blbě“, tak jsme ukecali Šárku, Léňu a Péťu k perverzním pózám.

Závodní rozpiska finálového kola měla pouze 8 jezdců, ale zato mezinárodní obsazení! Z daleké Asie k nám přijeli bratia zo Slovenska – Dušan „Dehačko“ Hospodár s Filipem Antošovským. Velký respekt zvlášť pro Filipa, který by to do Chorvatska měl asi blíž (beze srandy). Pro Filipa to ale byl výlet s velkým V, protože po chvíli tréninku se srazil s Foxem na čtyřkolce tak nešťastně, že skončil se zlomeninou zápěstí a čeká ho v blízkých dnech operace a pár šroubů. Do čela startovní listiny jsem dal sebe, abych mohl hned pomoct Vodovi s měřením délky stoppie. Startovní čára, nervozita jako prase, rozjet to co to dá a byl z toho letošní nejdelší pokus v soutěži – 80m čistých. Druhý pokus stál za nic, špatně jsem nastoupil a musel jsem to vzdát, abych se nerozsekal. Wheelie na 50m jsem zajel druhým pokusem taky v novém osobáku – 15,8s, ale pak se stala věc, která mně ten den hrozně mrzela. Při gumování jsem první pokus shodil kužel. Druhým pokus šel jako po másle až do posledního kuželu, kde už jsem si věřil, že to dám, narval jsem to na výjezdu a škrtl jsem si botou. Jednoduše řečeno dva neplatné pokusy a nulový bodový zisk. Druhý šel na řadu Sporťák – stoppie neomylně zapíchl na 95metrech, ale z nepochopitelného důvodu nedal ani jeden pokus jízdy po zadní – pokaždé vyjel z vymezeného prostoru. Ten den si to ale mohl se svým cca 150b náskokem směle dovolit. Kola po zadním i volnou show zvládl na jedničku , gumování mezi kužely si dal v novém rekordu SFW za rovných 9s a mohl jít rovnou slavit. A pak to přišlo… Vo-Vopičák se rozjel na první pokus a přejel mně o 15m (95m) v tu chvíli mně zasvěděla levá noha. Pochopitelně že byl ten tříprdelní primát najednou jak u vytržení a šlo na něm vidět nadšení i ve zbytku prvků. S přehledem dal wheelie, gumování a Freestyle, do kterého šel opravdu na 1000%. A dobře udělal. Díky tomu, že do tohoto kola šel totálně naplno, nenechal nic náhodě a bojoval do posledního dechu smazal můj třicetibodový náskok ze SFW 3 a o 8,1b mi sebral druhé místo v celkovém pořadí. Naprostou pecku zajel Mike MZ, kterému se povedlo to, na co všichni od minula čekali – jel jízdu pomalosti po zadním BEZ DRŽENÍ ŘIDÍTEK. Oba pokusy naprosto čistě a to za fantastických 17,3s. A to nebylo vše..v tréninku dal s MZetou a sériovou přední brzdou skoro 60m, což je víc než dvě třetiny jezdců co se kdy SFW účastnili! RESPECT, RESPECT, RESPECT!!! Viděl jsem i jeden pokus, který byl už tak na hraně, že nastoupil do stoppie, pustil brzdu a ono to jelo dál po předním asi dalších 5 metrů. Jestli po tomhle neměl rychlý pruh na slipech, tak už fakt nevim.

Nebudu to prodlužovat, výsledky soutěžního kola SFW 4 vypadají takto:

A finálové výsledky soutěže STREET FIGHTER WEEKEND 2011 v konečném pořadí jsou takovéto:

Všem jezdcům gratuluju, letošní dřina některých obsadila první dvě místa a mám z toho upřímnou radost. Při vyhlášení vítězů Schimpi málem vyletěl z kůže když jsem mu řekl, že mně porazil o necelé dva body, což byla ten den početní chyba, při přepočítání jsem přišel na to, že tam mám chybu a porazil mně o 8,1b. Bylo to pro mně trochu trpké, zvlášť když si uvědomím, že jsem to prohrál na posledním kuželu gumování. Všechno to spravili Fox s chotí, od kterých jsem dostal něco, čeho si vážím víc, než trofeje za třetí flek – „Best chief of SFW trophy“ + krásnou zebří helmu, se kterou chodím i spát a vysněné zebří kalhotky s krajkou , které mi dokonale padly. DĚKUJU, DĚKUJU, DĚKUJU!!!!!

Kapitola 5. –Soudruhu, a hoří hovno?

Soudruhu, a hoří hovno? NEHOŘÍ…a beton?….no co myslíte??? Stalo se vám někdy, že si uděláte na betonu oheň a ten beton EXPLODUJE? Nám se to stalo. Nevím co za anděla strážného nad námi na SFW lítá, ale musí mít fakt tvrdou šichtu. Zatopili jsme pod grilem, kolem kterého NAŠTĚSTÍ!!!! Byla plechová ohrádka a najednou exploze. Nejdřív jsem myslel, že do toho ohně pod gril někdo hodil další propanbutanové překvapení, ale takového magora v partě zatím nemáme. Zřejmě navlhlý beton zkrátka žárem explodoval a proměnil ohniště v kamenolom. Vymrštil do vzduchu hořící polena a dvoukilové kusy betonu do vzdálenosti několika metrů. Chudák Vláďa co seděl hned vedle na židličce to měl z první řady. Takhle rychle se zvednout člověka ze židle jsem snad ještě nikdy neviděl. Všichni na sebe čuměli jak vyjevení, po chvíli teoretizování jsme to považovali za náhodu, ergo zázrak, a tak se zatopilo znovu. A za půl hodiny zase PRÁSK! Myslím, že to bylo už dostatečné varování, přemístili jsme grill na trávu a bylo po všem. Při představě, že bychom si místo toho grilu udělali ohýnek jenom tak si následky nedovedu představit. Při předchozích třech SFW jsme jen pár metrů stranou na betonu topili běžně a nic se nestalo, co se mně týče, už s táboráky na betonu končím.

Kapitola 6. – Blem, blem blem blem!

No a protože sázka je sázka, na řadu přišla žiletka a mýdlo. Před tím mně z ohleduplnosti Schimpi ještě předholil sprayem se zapalovačem, dokonale mi popálil obě nohy a zapálil mi hlavu. Je s ním prostě vždycky legrace. Jen díky mé nové nehořlavé helmě se můžu dál živit modelingem. Následujích pár dní pro mně bude procházka peklem, ale se silnou příchutí pokory. Je to prostě už můj osud prohrávat dementní sázky, ale co bych pro vaši zábavu neudělal že?!
Večerní afterparty nemohla být žádná jiná, než extrémní. Tahání NĚČEHO za motorkou, na čem sedí člověk bylo samozřejmostí, tentokrát to byly plastové boby. To, co bylo vidět tu noc ale nebylo to hlavní. Tu noc, byl důležitější ZVUK! Mám takový svůj rituál na SFW 4 – vždycky uprostřed kalby odjedu si lehnout někam na plochu a tam čumím na hvězdy a poslouchám zvuky afterparty. Tu noc jsem slyšel, jak někdo startuje jednu motorku po druhé a následovalo deset minut štěkání omezovačů. Říkejte mi třeba úchyle, ale mně to prostě vzrušuje! Asi to i vzrušovalo lidi v okolních třech obcích, ale policie nedorazila, takže to bylo co? V normě! Jednoznačnou hymnou SFW se tu noc stal song "Kam jdeš s tou pilou“ http://www.youtube.com/watch?… , která se všem zavrtala hluboko do mozku a Schimpi se ji povinně do příště naučí na kytaru!

Dejte vědět až vás to pustí:)
Těším se na vás za rok!
RUTAN