Street Fighter Weekend 1+2

Tento článek bude výjmečně věnovaný dvěma dílům SFW zároveň. Sám nevím kde začít, protože obě akce byly, jak to říct,….no prostě hodně intenzivní!

SFW 1

Pro SFW 1/2011 jsme obsadili bechyňské letiště, respektive jeho nepoužívanou, obslužnou ranvej. Tahle plocha má asfaltovou ranvej, mírně z kopce a ne zrovna kvalitním povrchem. Hlavně rozteklé asfaltové fleky byly trochu nepříjemné. Hlavní osobnost pro páteční den nebyl nikdo jiný než Voda, který na sebe chtěje za každou cenu strhnout pozornost švihnul s fárošem o zem tak šikovně, že po hodině trénování prorazil blok motoru a tím víkendové ježdění zdárně ukončil. Účast byla bohužel o hodně slabší než na jakou jsme na SFW zvyklí. V pátek večer nás na ploše spalo pouze pět kusů, ale to na kvalitě večírku moc neubralo. Samozřejmě když chybí pacienti jako Přéma, Schimpi nebo Adams, tak to není taková divočina jako obvykle, ale poměrně slušně jsme si vystačili i s Pepošem a jeho doprovodem.

Druhý den ráno se začali sjíždět lidi a až do dvou odpoledne se toho celkem moc nestalo. Trénink, sem tam někdo spadl, ale nic vážného. Načmárali jsme soutěžní stupnice a šla se ladit forma. U mně žádná sláva, seděl jsem na tom letos podruhé a navíc jsem utrhl štelování volnoběhu. Tím pádem jsem si musel nastavit natvrdo jeden volnoběh a to mi prostě na všechny triky zrovna nevyhovovalo. Do soutěže šli všichni docela po hlavě, zvlášť Pepoš, který ve freestyle čtyřminutovce vyšvihl dva pády díky nezbednému lanku spojky, které si svévolně měnilo vůli. Odnesly to roztržené kalhoty a deset centimetrů dlouhá tržná rána na pravém stehně.

Ze závodů bych vypíchl asi toto:
• Mike MZ – Vynikající výkon při jízdě po předním ( ) a čistá jízda plná složitých technických triků
• Sporťák + Schimpi – krásné drifty hlava nehlava a dost znatelné zlepšení při jízdě po předním.
• Chmelda – klasicky hodně dobré stoppie
• Jarda Janovský – Freestyle radost pohledět

Celkové pořadí po SFW 1 je takové:

No a potom je tu druhá část SFW, kterou už se soutěžním dnem nemá cenu slučovat – SOBOTNÍ AFTERPARTY. Příznám se, že jak tu sedím, tak už dobře deset minut jenom čumím do monitoru a nevím kde začít, protože lidi, TO BYL MAZEC! Už ani nevím kdo to začal, ale mám dojem, že Korýš, který vytáhl plastový disk na ježdění po sněhu a zapřáhl ho za čtyřkolku. Odstředivka jako prase, udržet se na tom bylo pro některé nad jejich síly a podle toho to taky potom vypadalo. Jednoduchá lekce z fyziky o zákonu setrvačnosti a odstředivé síly: těleso setrvává v pohybu konstantním směrem a rychlostí dokud není vnějšími vlivy přinuceno směr nebo rychlost změnit. V tomhle případě byl ten vnější vliv Chmeldou hozená pneumatika a letěl jsem jak sokol. S pomocí Schimpiho jsme tuhle záležitost ještě o něco vylepšili – on to zapřáhl za svoje GSXR 1.0 Tdi a já postavil „Takešiho hrad“, což je půltřetího metru vysoká pyramida z pneumatik. Po dvou opatrných pokusech se mnou do těch pneumatik fláknul sakra pořádně a konečně to byla ta správná sranda! Možná malý detail, který bych rád pro příště změnil byla ta smradlavá, měsíc stará voda v těch gumách, kterou jsem schytal za krk. Nemusel bych pak zbytek večera smrdět jako tchoř.
Po půlhodině ježdění byl plastový disk na kusy, tak si kluci našli něco lepšího – gumu (šípák) od traktoru. Schimpi to zapřáhl za litra, protože čtyřkolka to neutáhla, našel si dost vygumovaného pacienta, co si na to sedne (v tomhle případě si krátkou sirku vytáhl Mike MZ) a team bořičů mýtů dokázal, že i traktorová guma může hořet a taky z ní lítají jiskry od drátů. Rozjeli to podle mého odhadu tak na kilo a opět následovala lekce ze zákonů fyziky. Tentokrát při otáčení – prostě dětma nezatopíš, sekyrkou okno neumyješ a když se chceš otočit s gumou na traktoru musíš počítat s tím, že to s tebou mrskne o zem. Schimpi to odnesl s naraženým loktem, z kterého se během týdne stal výnosný důl na hnis, ale sranda to byla řádná, a to to je hlavní!:)
Pominu-li krávoviny večer, tak ze stránky stuntridingu pro mně byl rozhodně nejsilnější zážitek psychopatický trik Šilafa, který by američan asi nazval „Suicide slidebar“. Ve volném překladu „Sebevražedná hrazda“. Já tenhle trik jezdím, mám ho rád a rád ho trénuju, ale způsob, jakým to Šilaf dává jsem v životě neviděl. Běžný postup jak na to, aby ses nezabil je ten, že po přehození vymáčkneš spojku a opatrným dobržděním opřeš hrazdu o zem a pustíš brzdu. Čím rychleji jedeš, tím je to nebezpečnější, protože veškeré reakce na boční nestabilitu se zkracují. No a tenhle blázen to rozkalí dvojka plný, POD PLYNEM bez spojky se zadní brzdou to opře o hrazdu a pak teprve ten plyn pustí. Až budu chtít zemřít, tak to začnu trénovat, protože pád z tohohle nepřežije ani Přemek Podlaha.
Poslední magický moment ze sobotního večera byl Korýš, který tak nějak beze slova vstal od ohně, sedl na Schimpiho GSXR, švihl tam drift jako prase, tam a zpět, sesedl, vypnul motor a ani by hnul brvou řekl „příjemné“. :)))
Zbytek věcí, co se ten večer staly už tady raději psát nebudu, bo by to s někým mohlo taky seknout.

SFW 2

Druhý díl jsme výjmečně dali do Částkovic, kde obvykle bývá finále, ale tentokrát jsem se rozhodl to trochu oživit. Říkal jsem si, že když si nabalím vozík den předem a po poledni vypadnu z práce, tak do dvou musím vyjet. To by se možná povedlo, ale přijel jsem pro Vodu a ten teprve naléval olej do nového motoru, který na SFW 1 zlikvidoval. Naštěstí motor předl jak švýcary, všecko hotové, takže naložit a ve čtyři jsme vyjeli. Voda sehnal motor až dva dny před akcí a jel pro něj až na dálný východ do Zlína. K tomu si dal noční, aby ho upravil a nahodil, což se mu povedlo, ale spal jen tři hodiny. Kupodivu se to na něm nijak moc nepodepsalo, je to prostě tvrďák! Na místo jsme přijeli okolo páté, po cestě jsme stihli zjistit, že propanbutanovou bombu pro gril neseženeme, takže situaci zachránil Slávy táta, který nám bombu půjčil, a kterému tímto stotisíckrát děkuju! Opět nás v Pátek moc nebylo, jenom tvrdé jádro. Velká chyba byla, že jsme se dívali na Dudesons, což je takový finský Jackass, akorát 3× větší šílenosti. Od toho se ve mně totiž zasekla touha pár těch kousků prubnout a nepustilo mně to celý víkend. Sice na začátku videa je nějaký blábolo o tom, že oni jsou profi kaskadéři a našinec ať to nezkouší, ale kurnik, šak jsme kaskadéří taky ne, tak co je?!..Ale k tomu se dostanu…
Plný kádr se sjel v Sobotu dopoledne, mezi nimi i takové celebrity jako Holub s Crazyday Teamem, Hurvajs z jižního Polska, Vlasta „ortoped“ Maška, Zdenda Říha a jiní. Konkrétně Zdendu jsem dlouho neviděl, přijel s veteránským CBR 600 F2 ale už v tréninku šlo vidět, že jízda po předním o mašině až tak není. Jezdil přes 70m. Já jsem se se Sporťákem vsadil o flašku rumu, že ho „dám“ v soutěži při stoppie, ale už v tréninku mi došlo, jak jsem naivní. Jezdil k devadesáti metrům a to i přesto, že na padesátce ranvej měnila sklon a byla tam nepříjemná vlna způsobující parádní rozkmit řidítek. Já jsem se nedostal přes 75m, což přisuzuju nedostatku tréninku a čekání „že to přijde samo“. No nepřišlo. V soutěži jsem dal jenom 63,5 m a Sporťák ve druhém pokusu odložil mozek stranou a dojel na rysku 91. metru. Tím pádem bylo po rumu a já musím začít trénovat, protože mně přejel i Schimpi a Zdenda Říha co na tom dva roky neseděl a to už je na moje ego moc! Předvedl se i Hurvajs, který zajel 50m po zadním za neskutečných 23,2s a tím stanovil nový rekord, který, troufám si říct, nejde na velké motorce ani MZetě překonat. Gumování a kolečka po zadním ovládl pro změnu zase Sporťák a je vidět, že letos jde za titulem naprosto nekompromisně. Já chtěl ve freestyle překvapit a celé dopoledne jsem drtil kola po zadním, propotil jsem dvě trika a dokonce mi to už šlo, ale pak se něco stalo a nebyl jsem schopný jet ani rovně ani dokola. Tomu odpovídal i čas jízdy po zadním. Vymlouvám se na přezutí jiné gumy, ale spíš jsem už byl unavený a neposlouchalo mně tělo. Tak jako tak jsem dostal od Sporťáka instruktáž co dělám blbě a do Lnářů bych na tom chtěl zamakat. Přestože se kolem honily vodou nacucané mraky, nespadla ani kapka a celou soutěž jsme narozdíl od loňského finále odjeli na suchu.

Soutěžní výsledky vypadají takto:

A průběžné pořadí po druhém kole je takové:

Na konci jsme ještě zkoušeli Barrel race. Pravidla jsou prostá – Dva jezdci jedou najednou, vystartují ze stoje po zadním, musí ujet 50m po zadním, ve vymezeném prostoru 20m to položit na obě kola, hned to zvednout na přední, dojet ke kuželu, hned začít gumovat, kužel 2,5× obgumovat dokola a po zadním dojet až zpět do cíle. Je to rychlé, je to zábavné a odteď to bude stabilní část SFW. Vždy se pojede vyřazovacím způsobem před samotným závodem.

Druhá půlka článku bude jako obvykle věnovaná legendární afterparty. Každý další SFW říkám, že to už snad dál dotáhnout nejde, že už větší krávoviny nejdou vymyslet a pokaždé se spletu. Pro začátek bych chtěl poděkovat nejmenovanému obchodnímu řetězci, který nám pro tyto účely věnoval nákupní košík a tím umožnil upgrade Takešiho Hradu na další level. Co naplat, že si u toho Adams málem zlomil ruku, hlavní je, že byla sranda! Zde je krátké video:

Jak jsem už v článku o SFW1 napsal, můj mozek byl ovlivněn videem Dudesons, takže mně napadal jeden debilnější nápad než druhý. Z afterparty bych vypíchnul „silné momenty“ jeden po druhém:

• Takešiho hrad…viz předchozí odstavec. Jak testovací jízdy napověděly, příště to chce víc pneumatik a větší rychlost.

• „Totem“ – uvážete jednoho až tři kluky ke sloupu a hážete na ně pneumatiky. Zůčastnil jsem se prototypových zkoušek a musím přiznat, je to trochu nedotažené, protože jsem mohl uhnout. Ale to do příště vyladíme. Optimální by na to byla stretch folie:). Na druhou stranu možná jenom díky tomu teď možná nemám zlomený nos a naražené koule. Pravda, trochu mi to zpestřil Schimpi, který mi nabídl svůj nápoj (chrstl mi pivo do ksichtu). Pivo zadarmo, kdo by odmítl…

• Memoriál Růta Kopřivy – 1) najdete vzrostlé kopřivové rumiště, bodlák výhodou. 2) Je dobré si zkontrolovat, jestli na zemi nejsou střepy, ocelové tyče, kameny, hnijící mrtvoly, či jiné předměty znepříjemňující dopad. 3) Svléknete se do spodního prádla. 4) Potřebujete MINIMÁLNĚ dva chlapy, nebo litrové GSXR (minimálně!, raději dvoulitrové). 5) vlezete do nákupního košíku nebo jiného samochodu a support team vás pošle naprudko do kopřiv. 6) Perkele!!!! (finsky „a kurva“).

U tohoto triku bych rád zdůraznil, že nákupní vozík, ač se to na první pohled nezdá, je NEŘIDITELNÝ! To je rovněž podloženo praktickým pokusem, kdy jsme ve třech při nezvládnuté zatáčce za tažným strojem špatně vypočítali křivku obratu a ta, kterou jsme zvolili (respektive, která nám fyzikálními zákony byla přidělena) vedla rovnou do jímky se shnilou, žabincem prorostlou močovinou. Přéma nedržel basu a stihl zbaběle seskočit, ale já s Adamsem jsme se (dost nedobrovolně) hrdinně poddali osudu. Asi bychom se z toho nedostali nebýt heroického zákroku Mr. B. Dopadlo to nad poměry skvěle, pouze jsem spadl držkou kam jinam než do kopřiv. Ve srovnání s možným výsledkem jsem poměrně spokojený:)

• Pneu rally – velice jednoduchý, ale zaručeně funkční trik, kdy jezdec (v tomto případě to byl hostující nizozemský kaskadér Přemet Van Niek) sedne na pneumatiku (vyzkoušený rozměr 205/55–16, ostatní bez záruky!) , ta se kurtou uváže natvrdo k mašině (aspoň litrové GSXR, cokoliv slabšího je pro gaye) a jezdí se sem a tam. Jako nástavbu na SFW 3 připravíme závod pro dva jezdce. Přemetovi bylo pro zpestření jeho druhé jízdy co cesty umístěno několik překážek (hodili jsme po něm tři gumy). První odpružil, druhou odpružil, ale třetí už neodpružil, a protože je zkušený borec, tak nepustil závěs a tím se katapultoval směrem vpřed a dopadl tzv „na placáka“. No a protože mikina Crazyday není (z nedbalosti) vybavena loketními chrániči, dopadlo to jak dopadlo. Možná by stálo za to vymyslet únikový mechanismus pro případ, že řidič tažného stroje je sadista, magor, nebo oboje a rozhodne se vyzkoušet maximálku.

• Luis Vuitton – Adams vyšvihl těsně před půlnocí skvělou módní přehlídku kde předváděl modely ohořelého oblečení. Respektive pouze jednoho trika, které mezi jednotlivými koly nechával ohořet víc a víc až z trika zbylo tak na šálu.

• Skok přes oheň – Vymyslel to myslím zase Adams. Prostě se veme třicítka sud, nájezdová rampa a postaví se skokánek přes ohniště. Dá se použít i padesátka, ale to jen v případě, že máte zvládnutý backflip. V retrospektivě mi dochází, že jsme možná MÁÁÁÁLIČKO podcenili ohledání brzdného prostoru. V tomto případě to byly metr vysoké bodláky, tráva a kopřivy s naprosto neznámým terénem pod nima. Já jsem po skoku dobrzdil až hluboko za tímhle prostorem a bejt tam díra nebo třeba šutr, tak by to asi taková sranda nebyla. Naštěstí byl profil terénu ideální a nic by se nestalo, nebýt Adamse, který to prostě musel zkusit ve stoje na sedle a po zadním. Nemohlo to dopadnout jinak – skok, špicar jak sviňa, Adams salto přes řidítka a motorka spadla na něj. Po chvilce filmování byl OK. Našli se i exoti, kteří to prostě museli skočit na skůtru ve dvou:) Tohle už zkonalit nejde. Leda přihodit pár gum do ohně? Co?

Celá afterparty prostě asi nejlepší co jsem na SFW doteď zažil. Nebudu kazit tradici a řeknu, že „PROSTĚ UŽ TO DÁL POSUNOUT NEJDE“!!!

foto a videogalerie posílejte na info (at) rutan­.cz a přidám je sem!

nashle ve Lnářích!