Street FIGHTER Weekend 3

Letiště Tchořovice
30.7–1.8.2010
Autor: RUTAN

Pokaždé, když píšu článek o SFW, a bývá to zpravidla den po akci, tak jsem nějaký rozlámaný. Dneska tomu není jinak, bolí mně i svaly, o kterých jsem vůbec netušil, že je mám. Jediný rozdíl oproti všem předchozím víkendům je ten, že teď jsem si stoprocentně jistý tím, že ta únava není z ježdění, ale ze sobotní kalby:) Ale k tomu se dostanu…
Na motorku jsem nesáhl od poslední akce v Částkovicích. Nějak jsem neměl vůbec chuť jezdit a hlavně opravit poruchu dobíjení. To jsem vyřešil ve středu, zabalil jsem si věci už ve čtvrtek večer a páteční odjezd byl díky tomu dost v klidu. Z Liberce jsme s Vodou odjeli v pět a na místě jsme byli okolo půl deváté. Na nějaké trénování už to moc nevypadalo, tak jsem jenom vybalil věci, postavil stan a narazil sud. Na místo v Pátek přijela asi jenom třetina z celkového počtu lidí, z čehož polovinu tvořil Special a jeho šestihlavý ostravský doprovod. Každou akci Vodovi do hlavy tluču, aby nechlastal, že mu druhý den bude blbě a že nebude moct jezdit..blábláblá… No a jak to asi dopadlo? Ostrava přivezla slivovici a Voda se v Sobotu probral před desátou, oči kalné jak vzteklý pes a za krkem tříprdelní opice. Dal se ale poměrně rychle dokupy, takže mu to možná někdy odpustím:)
Následovala snídaně, namalovat čáry na plochu a šlo se trénovat. Skoro měsíc jsem nejezdil, tak jsem od toho nečekal nic moc, ale byl jsem hodně překvapený z toho, že mi to docela šlo. Hlavně stoppie – v Částkovicích jsem nebyl schopný ujet víc než 70m a tady jsem v tréninku pod 80m v podstatě vůbec nešel. Každý cca osmý pokus byl navíc nad 90m a s tím jsem byl hodně spokojený. Stupnici jsem namaloval po zkušenosti z částkovic do 120m, a za ní bylo asi ještě 5m místa než končil beton a začínalo pole. No a pak přijel Marek Matoušek…
Na třetí pokus to tele dojelo až do toho pole. Několikrát jsem ho pak ještě viděl, že to „musel“ dát dolů dřív, protože mu tak tři, čtyři metry betonu ještě chyběly. Podotýkám, že nájezd do stoppie byl navíc do mírného kopce. Kašlu na to, příště to namaluju do 140m a nebudu muset poslouchat to rejpání, že bych mu měl ještě dobetonovat kus plochy když už to mám takhle namalované. Na záda mu ještě dýchal Chmelda, který dával ke 110 metrům, ale bez nadsázky musím přiznat, že na Máru ve stoppie v ČR letos nikdo nemá. Dokonce jsem mu musel při soutěži kontrolovat nájezd, jestli nepřetahuje a oba nájezdy zcela čisté. Přední kolo na čáře, zadní kolo ve vzduchu.
Postupně se začali sjíždět lidi a před polednem tam bylo už fakt těsno. Ještě že tam je místa habaděj, dvě souběžné ranveje, tak jsme se tam nijak nepomlátili a všichni mohli trénovat v podstatě najednou.
Moje noční můra s poruchovostí Daytony bohužel nemá konce a po lehkém odložení na pravou stranu se zase porouchalo čidlo polohy škrtící klapky. To už je potřetí sakra práce! Už jsem přesvědčený v tom, že můj stroj je prokletý, protože zbylé tři daytony co v čr jezdí s tímto problémy vůbec nemají. Aspoň je dobře, že tentokrát se porucha projevovala „kuckáním“ při lehce přidaném plynu, takže při stoppie, kde je rozjezd na plný céres mi to nevadilo. Každopádně mám ale ještě poslední nápad, jak to vyřešit a pokud ani to nezabere, tak se s touhle značkou nejspíš rychle rozloučím.
Můj druhý intenzivní zážitek ze Soboty byl můj crash při rychlém driftu. Gumoval jsem velké rychlé kolo o průměru tak 20m a přehnal jsem to s plynem, klasická nakopávačka, šlápnutí, řidítka od pantu k pantu a plesk. Nebe-beton-nebe-beton-nebe-beton…šel jsem nalevo, motorka mi spadla na nohy a po pěti metrech kotrmelců jsem zastavil. Následovala ostrá bolest v levé noze, na které jsem naštěstí měl ortézu, která mi s jistotou zachránila koleno při tom šlápnutí. Několik kevlarových šňůr, které v ní jsou, a zabraňují prolomení kolene dozadu se přetrhly, takže tam k došlo k pořádému zatížení. To koneckonců potvrzují i ty modřiny na stehně v místě, kde ortéza zabírá. Pokud vím, tak nikdo jiný se už ten víkend nějak víc nerozstřelil, takže jsem to prostě zase jenom já:)
Do závodu se přihlásilo celkem 14 lidí. Jely se klasické disciplíny stoppie, wheelie, gumování , kola po zadním a volná čtyřminutová exhibice. Z celého závodu bych chtěl vypíchnout jenom tyto momenty a fakta:

SPORŤÁK evidentně pořádně zamakal na stoppie, protože ho od posledně více než zdvojnásobil! V Krásnu zajel 25m, tady 56m! Tleskám!
MÁRA M. Soutěžní pokus stoppie – 122m a tedy nový platný soutěžní rekord.
MÁRA M. Prolomení hranice 300b za jednotlivé kolo SFW (300,8b)
ADAMS Výborných 17,13s v jízdě po zadním
SCHIMPI Výborných 17,64s v jízdě po zadním (vítězný čas)
SPORŤÁK Výborný čas 11,46s při gumování mezi kužely (vítězný čas).
SPORŤÁK Výborný čas 15,95s v kolečkách po zadním (vítězný čas)
HURVAJS Smůla jako blázen, přestože se čekaly rekordy v kolečkách po zadním a především v jízdě po zadním, tak se mu nepovedlo ani jeden trik dokončit:(
RUTAN poprvé za dobu SFW nebyl ani jeden soutěžní crash!
HURVAJS Nevynechal ani jeden SFW, přestože je až z OPAVY

Velké poděkování ode mě má i porota, která vydržela sedět ty dvě hodiny v tom vedru a především Voda, který všechno měřil a hlídal. Bez vás by to nešlo, díky! Výsledky najdete níže.
Finále bude zajímavé a pokud se Sporťák zůčastní, tak se obávám, že bednu neudržím. A to i přes fakt, že jeden SFW vynechal:) Velká bitka se dá očekávat i mezi pátým až osmým místem, kde je bodový rozdíl jen cca 18 bodů. Vše se bude rozhodovat na Částkovickém asfaltu, tedy na úplně jiném povrchu než jsou Lnáře.

Po soutěži se až do večera trénovalo, Sporťák s Kraťasem pilně trénovali na polské Grand Prix a já jsem se trápil s nácvikem koleček po zadním. Částečně se to dařilo, půlkolečko dám už v pohodě, ale bylo to o to těžší díky tomu, že mi nefungovala motorka. Na přidání plynu reagovala dušením a to se pak blbě něco trénuje.
Co se ale dělo po západu slunce, to v dějinách SFW nemá obdoby. Krutá a nelítostná kalba ze který si odnesl válečné jizvy snad každý:)) Schimpi vytáhl kytaru, Special vytáhl slivovicu a sporťák vytuhl, což mně umožnilo, abych vytáhl..své nejlepší kousky:) Voda udělal tu hroznou chybu, že se to jal fotit ze střechy svého hnůj-daje, přidali se k němu další tři lidi a dílo zakončil Schimpi, který mezi ně vlítl jak kulový blesk a po vzoru amerického super-bowlu je zbořil jako kuželky. Těla lítala vzduchem, někdo mi prošlápl chlaďák s jídlem a potvrdilo se, že ožralovi se při pádu z jakékoliv výšky nikdy nic nestane. Jako výsledek téhle akce je střecha osobního vozu Hyundai Accent 1,3i ve stavu, jako by se po tom proběhlo stádo koní. V jedenáct zachchlal sud a od té doby se pilo všechno co zbylo. Morgan, slivovica, víno, zelená, prostě všechno. Já jsem si z toho večera odnesl „jenom“ ožehnuté obočí a levou ruku ze skákání přes oheň, jehož třímetrové plameny živilo šest kusů….no říkejme tomu třeba „kusů paliva“. Sobymu ta vysoká pec roztavila krytku světla u vozíku, takže zima nám nebyla a to bylo dobře! Vrchním paličem byl ten večer jednoznačně Chmelda, kterému se ten oheň prostě zdál pořád malý. Voda svoje žhářské touhy ten večer taky uhasil a podle naší dohody to neprovedl na letištní ploše a to je vlastně technicky v pořádku:) Já jsem vytuhl okolo půl třetí a jsem rád, že jsem měl ještě dostatek síly se odvalit do stanu. Kdybych totiž zůstal venku, tak jsem si jistý, že bych se ráno probudil (pokud vůbec) 20km od letiště, přilepený izolepou k nějaké větvi, 10m nad zemí, celý počmáraný fixou a na hlavě bych měl buď kondom, nebo cizí slipy nebo oboje a při troše štěstí nepoužité.
Ráno bylo jako každé jiné na SFW – postupně se trousící siluety zombies a bordel kam oko dohlédne. Ale tentokrát to bylo, jako by tam vybuchla bomba plná bordelu..fakt neskutečné! Na zemi kečupem (mým) napsaný nápis Pavel (E a L chybělo, došel jim kečup:)) a z doutnající hromady popela se nesla omamná vůně tolik typická pro značku Pirelli.
Pro některé ten víkend už tímto skončil, pro mě a několik dalších ale pokračoval focením kalendáře motokaskadérů 2011. V jedenáct na místo dojelo pět nádherných modelek, které jsme svlékli do nutného minima a průběžně jsme dofotili zbývající kaskadéry. Pro holky to byl evidentně nový zážitek, protože většina z nich se takhle do kontaktu se stuntridingem ještě nedostala a tuhle zkušenost jsme jim ještě s Schimpim okořenili tím, že jsme většinu z nich svezli. Schimpi nejdřív po zadním, přivezl mi k smrti vyděšenou holku a já jsem ji vyděsil ještě víc jízdou po předním:) Tak jako tak máme set nádherných fotek a můžeme postoupit s kalendářem zase o kus dál a s trochou štěstí jde na konci Září do tisku.

Fotogalerie:
:http://h3ser­vis.rajce.idnes­.cz/…_lnare_2010/

Těším se do Částkovic vy neřádi!:)
RUTAN

Soutěžní výsledky třetího kola SFW 2010 vypadají takto: